Říkadla (1926)

Sedmdesátka zastihla Leoše Janáčka v dobrém rozmaru. Vzpomínka na dětství a mládí přetavená do hudby dechového sextetu Mládí, který si nadělil k sedmdesátinám, neobsahuje ani špetku nostalgie. Naopak je prozářena moudrým nadhledem a humorem, který se čím dál víc vkrádal do jeho skladeb. I když mu nebyla nadobro odepřena otcovská úloha, nedožil se Janáček pocitu kontinuity rodu a možnosti předání štafety, jak tomu učí zákony reprodukce v přírodě, které s takovou přesvědčivostí ztvárnil v půvabných scénách Příhod lišky Bystroušky. Tím více ho v kmetském věku přitahoval svět dětí, které s potěšením sledoval na Hukvaldech i v Písku, kde přítomnost Kamily Stösslové dodávala jeho pohledu specifického přídechu.